Jak léčit krvácející hemoroidy

Jak poznat hemeroidy

U onemocnění hemeroidy, respektive hemoroidy, existují dva základní typy, a to buď vnitřní hemoroidy, nebo vnější hemoroidy. Základními příznaky u vnitřního typu je krvácení z konečníku bez známek bolesti. U vnějších je to viditelný otok v místech okolo svěrače, doprovázející menší či větší pocity svědění, pálení a bolesti.

Za normálních okolností jsou vnější hemoroidy rozmístěny kolem dokola řitního otvoru, a to před ním a uvnitř. Jestliže dojde k problémům s jejich funkčností, začne se v nich hromadit a srážet krev, až se nakonec vytvoří krví naplněný bolestivý a svědivý uzlík. V krátkém časovém horizontu dojde k postupnému vstřebání krve a uzel zmizí, nicméně po něm zůstane vystupující kožní útvar. Ten sice sám o sobě problémy přímo nezpůsobuje, ale může komplikovat hygienu v okolí a tím navyšovat pravděpodobnost opětovného výskytu potíží. Není tedy výjimkou, že se tento útvar odstraňuje pomocí chirurgického zákroku, tedy operací hemoroidů. Existuje však i možnost, že ke vstřebání krve nedojde a uzlík vlivem tlaku praskne. V takovém případě je naprosto nezbytné udržovat okolí konečníku neustále naprosto čisté, protože hrozí reálné riziko zanesení infekce do vzniklé rány.

Problémy s vnitřním typem vznikají uvnitř análního otvoru. Jejich typickým prvním symptomem je výskyt jasně červené krve při vyprazdňování nebo po něm. Setkat se můžeme jak s jejím odchodem společně se stolicí, tak s následným odkapáváním přímo z řitního otvoru. Signálem mohou být i drobné krvavé skvrny objevující se na toaletním papíru během hygieny po vykonání potřeby. Závažnost tohoto onemocnění a jeho projevy se však mohou postupně zhoršovat. V takových případech dojde k vyhřeznutí uzlíků z análního otvoru. V rámci různých stadií vývoje nemoci může docházet k tomu, že se vrací nazpět samy, nebo že je nutné je vrátit nazpět „ručně“, ale také k tomu, že již není možné je navrátit zpět a jsou nenávratně vyhřezlé ven. V pokročilejších stadiích se pak objevují doprovodné a sekundárně vzniklé problémy jako produkce hlenu, záněty pokožky v anální oblasti, a dokonce i fekální inkontinence.

Zásadním rozdílem mezi oběma typy je bolestivost, která se obvykle objevuje u vnějších hemoroidů, ale ani u nich se s ní nesetkáme vždy. Nutno podotknout, že řada příznaků nemusí být nutně důsledkem existence hemoroidů, ale jiného onemocnění, což se týká především zmiňované krve ve stolici. To však situaci nijak nezlehčuje, ba naopak. Ať už se tedy potýkáte s jakýmikoliv problémy týkajícími se análně-rektální oblasti, vyhledejte odbornou lékařskou pomoc v ordinaci proktologie. Je pochopitelné, že se jedná o velice intimní záležitost, která je nepříjemná prakticky pro kohokoliv, ale včasná léčba zabrání zhoršení situace a případnému vzniku trvalých následků.

Zde můžete vidět hemeroidy fotky.

Domácí léčba krvácejícího hemoroidu

Produkt Anurex Classic využívá kryoterapie (léčby pomocí nízkých teplot) k léčbě hemoroidů v domácím prostředí. Jedná se o americký patent založený na použití speciální gelové směsi uzavřené v tubusu z chirurgicky certifikovaného plastu. Tento tubus se nechává zmrazit v běžné mrazničce a následně se aplikuje na hemoroidy postižená místa. Hlavními výhodami jsou vysoká úspěšnost léčby (okolo 95 %), možnost opakované aplikovatelnosti, farmakologická neutrálnost (nejde o léčení pomocí léků, využít ho mohou tedy například i těhotné ženy) a naprosto diskrétní použití. Je možné jej použít i na vyhřezlé hemoroidy.

K nejosvědčenějším a nejpoužívanějším produktům na našem trhu se však řadí Hemostop Gel MAX, Faktu (dostupné ve formě masti a čípků) a Procto-Glyvenol (také dostupný jako mast a čípky).

Co pomáhá na hemoroidy

V závislosti na závažnosti problémů se přistupuje k odstranění několika formami léčby, a to konzervativním postupem, drobnými zákroky či chirurgickým zákrokem.

Konzervativní postupy: Mezi konzervativní postupy se řadí jednak dodržování zásad prevence, jako je příjem dostatku vlákniny, dodržování pitného režimu a podobně, ale také sedací koupele (nejpoužívanější je z dubové kůry) a aplikace nejrůznějších mastí. Co se týče přípravků pro aplikaci v rámci postiženého místa, nalezneme na trhu nepřeberné množství různých méně či více známých produktů na steroidní i nesteroidní bázi, které obsahují řadu aktivních látek. Zkušenosti jednotlivých pacientů s jednotlivými přípravky se různí a není tak možné jednoznačně říci, který produkt je pro toho konkrétního pacienta nejlepší. Jinými slovy, každý si musí vyzkoušet, který přípravek je pro něj nejlepší. To platí jak pro vnější hemoroidy, tak pro ty vnitřní.

Drobné zákroky: Tyto zákroky jsou řešeny ambulantně, tedy bez nutnosti hospitalizace pacienta, a v drtivé většině případů též bez nutnosti následné pracovní neschopnosti. Jedná se o:

• Podvázání gumovou páskou – tento postup je u nás nejpoužívanější a prakticky vždy se jedná o první nasazenou formu léčby. Nutno však podotknout, že se aplikuje pouze na vnitřní hemoroidy, neboť u vnějších by způsobovala palčivou bolest. Fakticky se nejedná o nic jiného než o zaškrcení hemoroidu tak, aby odumřel a upadl. Toho je dosaženo zpravidla do jednoho týdne.
• Skleroterapie – podstatou této léčby je injekce takzvané sklerotizační látky přímo do samotného hemoroidu, což má za následek kolaps stěn cév v něm vedoucích. Nejběžněji k tomuto účelu používanou látkou je fenol.
• Kauterizační metody – tyto metody se v celé řadě případů ukázaly jako efektivní, avšak v praxi je k nim přistupováno většinou až tehdy, kdy ostatní formy léčby nemají požadované výsledky. Patří sem:
  1. elektrokauterizace – použití elektrického proudu;
  2. kauterizace infračerveným zářením – použití infračerveného záření;
  3. tepelná kauterizace – použití vysoké teploty;
  4. kryokauterizace – použití extrémně nízké teploty.

Chirurgické zákroky: Pokud výše zmíněné způsoby léčby selžou, přistupuje se k chirurgickým zákrokům. V dnešní době se k těmto úkonům používá laser i skalpel a odstraňovány bývají buď samotné hemoroidy, nebo i okolní tkáň. Tyto metody řešení problému jsou ovšem poněkud krajními, protože s sebou nesou nezanedbatelné riziko krátkodobých i dlouhodobých následků. Mezi ty můžeme zařadit krvácivost, zanesení infekce, fekální inkontinenci, zúžení řitního otvoru, výhřez anální sliznice nebo inkontinenci moči.

Operace jsou založeny na resekci jednotlivých hemoroidálních uzlů. Jedná se o úplné odstranění hemoroidálních komplexů, bez ohledu na jejich fyziologickou úlohu v této oblasti. To může v některých případech vést k pooperačním problémům charakterizovaným obtížným udržením větrů nebo řídké stolice. Jinou nepříjemnou komplikací těchto výkonů jsou anorektální stenózy. Ty bývaly častější po zavedení Whiteheadovy techniky do chirurgické praxe v roce 1882. Operace spočívá v radikální cirkulární excizi hemoroidů. V dnešní době se od tohoto výkonu prakticky opouští. Existuje celá řada hemoroidektomií v různých modifikacích. Operace dle Milligana-Morgana, která byla popsána již v roce 1937, je dodnes považována některými chirurgy za „zlatý standard“. Z dalších oblíbených operací můžeme jmenovat hemoroidektomii dle Parkse, Fergusona či Langenbecka. V podstatě se od sebe odlišují především tím, zda se provádí nebo neprovádí preparace a cílené prošití cévního pediklu hemoroidu, jak je postupováno v případě preparace a zda je vzniklý defekt uzavřen suturou či nikoliv. Hemoroidektomie klasickými technikami má několik zásadních nevýhod oproti méně invazivním výkonům. Jde zejména o výraznější pooperační bolestivost a delší dobu hojení ran a nutné rekonvalescence.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Diafa